Obezita, neboli otylost, je v postatě nadměrné hromadění energetických zásob v podobě tuku, tedy nadměrná tělesná hmotnost. Příčiny jsou většinou kombinované, v malém počtu případů pak může být obezita způsobena jednoznačným např. hormonálním onemocněním.. Proto je nutné pojímat ji komplexněji a uvědomit si, že jsou s ní spjata zdravotní (kardiovaskulární onemocnění, diabetes II. typu, kožní komplikace atd.) i psychická rizika.
Pokud se týká léčby obezity, měla by vždy zahrnovat celkovou změnu životního stylu (kognitivně behaviorální terapii, vhodné stravovací návyky, odpovídající pohybovou aktivitu) a v případě potřeby i farmakologickou léčbu, neboli farmakoterapii = léčbu registrovanými léky. Ta je využívána především tehdy, selhává-li u pacienta dosavadní komplexní léčba: dieta, fyzická aktivita či snaha změnit životní styl a je indikována pro obézní s BMI větší než30, apokud jsou přítomny zdravotní komplikace obezity, je možné ji použít i u osob s výraznější nadváhou (BMI 27–30).
Z hlediska působení léků na cílové orgány je možné je rozdělit do tří základních skupin:
1) léky, které ovlivňují příjem potravy tím, že působí na neuropřenašeče CNS, tzn. tlumí pocit hladu nebo zvyšují pocit sytosti
2) léky, které snižují vstřebávání tuku v gastrointestinálním traktu
3) tzv. termogenní farmaka = látky, které zvyšují energetický výdej
ad 1) Do této skupiny řadíme anorektika, obsahující látky, které snižují chuť k jídlu a navozují pocit sytosti. Jsou to především léky na bázi sibutraminu (Sibutramin, Meridia, Lindaxa), které působí v CNS v centru sytosti, kde inhibují zpětné vychytávání serotoninu (ovlivňujícího emoce a spánek) a noradrenalinu (ovlivňujícího zvýšení odbourávání tuků).
Podle Evropské lékové agentury ale léky na bázi sibutraminu představují větší riziko než je přínos pro pacienta, a proto bylo vydáno doporučení na jejich stažení z trhu. Za hlavní riziko byl považován možný vznik kardiovaskulárních chorob.
Dalším lékem působícím na CNS a snižujícím pocit hladu je Adipex retard, jehož účinnou látkou je fentermin. I zde hrozí vznik závislosti a oslabení účinku, a proto byl v některých zemích EU již stažen z trhu.
ad 2) Do druhé skupiny řadíme léky na bázi orlistatu.(Alli, Xenical). Účinná látka orlistat brání vstřebávání části tuku z potravy. Nevstřebaný tuk odchází stolicí. Orlistat se ve střevě téměř nevstřebává a většina podané dávky je střevem vyloučena. Terapie orlistatem je vhodná zejména u pacientů, kteří nejsou schopni dostatečně a dlouhodobě omezit množství tuku přijatého v dietě a také při léčbě u obézních diabetiků. I tyto léky mají ale vedlejší účinky. Mezi nejběžnější patří např. chřipka, hypoglykémie, bolesti hlavy, infekce horních cest dýchacích (nachlazení), olejovitý výtok z konečníku, nepříjemné pocity v břišní oblasti, olejovitá nebo mastná stolice, plynatost atd.
ad 3) Třetí skupinu reprezentují termogenní farmaka. V současné době jsou k dispozici pouze nespecifická, reprezentovaná Elsinorskými prášky, u nichž se vedle zvýšení energetického výdeje uplatňuje i anorexické působení. Podávání Elsinorských prášků vzhledem k možnosti výskytu nežádoucích účinků by nemělo přesáhnout dobu tří měsíců a jejich předepisování by mělo být omezeno jen na specializovaná obezitologická pracoviště.
Nezbytným předpokladem pro uplatnění farmakologické léčby obézních pacientů je samozřejmě minimální výskyt nežádoucích účinků a nenávykovost, a to i při dlouhodobém podávání. Léky proti obezitě by měly zvyšovat pacientovu ochotu spolupracovat a zároveň pomáhat k udržení docíleného hmotnostního poklesu.
Adéla Dršková